Jak si udržet vnitřní klid v ruchu města?
Jak najít klid i ve městě? Jak se umět vždy a všude ke svému vnitřnímu klidu vrátit?
Jak to udělat a nemuset nikam utíkat, ani se za něčím honit?
Jak si nebrát věci osobně a nenechat se ovlivnit něčí zlostí a závistí?
Jak zůstat sama sebou uprostřed vztahů?
Jak si udržet odstup od tlaků společnosti?
↓
Proto vznikl Projekt (dosebe).
Sama jsem si pokládala tyto otázky…často a moc jsem si přála mít místo (ve městě), kde se budu moci zastavit, zacvičit si milovanou jógu nebo zajít na masáž, potkat se s podobně smýšlejícími lidmi, popovídat na čem zrovna pracujeme, čím se zabýváme a vzájemně se inspirovat u dobré kávy.
Nechtěla jsem další jógové studio, tím ani nejsme.
Brněnská studia mám moc ráda, jejich majitelek a majitelů si vážím a ráda studia i navštěvuji.
I když je jóga mojí srdcovou záležitostí a v Projektu (dosebe) na ni narazíte často. Vím, že jsou lidé, kterým nesedí. Nebo cítím, že jednou možná, ale teď jim zrovna nevyhovuje.
I já jsem měla za celou dobu, co jógu praktikuji, už to bude přes deset let, několik momentů, kdy jsem ji cvičit nechtěla. Potřebovala jsem pořád pohyb i na sobě pracovat, ale jinak, něco rychlého, něco dynamického nebo naopak jen klid, dech, hudba. Určitě mi rozumíte. Tyhle fáze jsou naprosto běžné.
Každý den vstaneme a tvoříme si svůj život, prožíváme různá období a někdy jsme tolik vyčerpaní a unavení třeba i psychicky, že sílu na skupinové lekce v sobě nenajdeme. Jindy máme tolik energie a chceme ji usměrňovat, nevypotřebovat naráz, umět s ní pracovat. V tom nám pomáhá vědomý dech, pranajáma.
A také jsou dny, kdy si potřebujeme povídat. Jenom mluvit o tom, co právě prožíváme, většinou si na řešení přicházíme úplně sami. Jen potřebujeme myšlenky vyslovit nahlas a mít někoho, kdo nám naslouchá.
Proto máme ve studiu i konzultace a nebo koučovací rozhovory.
Vytváříme takový wellness balíček pro tělo i pro duši.
A teď zpět k otázkám z úvodu článku
I když mám cestování moc ráda, došla jsem k závěru, že pokud s něčím nejsme ve svém životě spokojení, to že odjedeme na druhý konec světa nám nepomůže. Jak by mohlo, své myšlenky si nosíme stále s sebou a i když se na chvilku rozptýlíme a zapomeneme, vždy příjde chvíle, kdy se k danému nevyřešenému tématu musíme vrátit.
Máme možnost si přiznat, jak se cítíme a situaci vyřešit a nebo ji potlačíme, někdy i vytěsníme do nevědomí a opět děláme, že se nic neděje.
Pokud situaci potlačíme, dostáváme se stále do většího stresu, frustrace, o kterém si myslíme, že je normální, protože jsme na to tak zvyklí, už netušíme a zapomněli jsme, jaký je pocit, když se můžeme opravdu zhluboka nadechnout, v klidu se vyspat, mít čistou hlavu a necítit bolest.
Projevy potlačovaných emocí
Ta bolest se může projevit na těle v oblasti zad, při bolestech hlavy nebo jakékoliv oslabené místo, které volá po naší pozornosti. (vzít si prášek je také krátkodobé řešení).
Nebo se bolest projeví na naší psychice, jsme stále unavení, nemáme chuť nic tvořit, nemáme žádné cíle, můžeme reagovat podrážděně na okolí, nebo máme přehnané výkyvy nálad.
Poslední varianta je, že bolest necítíme vůbec. Podle mě je to nejtěžší situace. Protože si myslíme a na venek vypadáme, že jsme úplně v pohodě. Takže okolí, ale hlavně my sami si vůbec neuvědomujeme, že v pohodě nejsme. Bohužel nelze potlačit jen emoce, které se nám nelíbí a ty hezké si nechat. My máme potlačené všechny emoce. Ne jen bolest, která byla tak silná, že jsme ji raději odsunuli do nevědomí, ale také radost, štěstí, lásku a mnoho dalších emocí.
A to je ten moment, kdy se musíme opět zastavit, být chvíli v tichu a klidu, abychom si nejprve sami před sebou přiznali, že nejsme ve svém životě tak šťastní, jak předstíráme a nejde o to, že předstíráme před partnerem, rodinou, kamarády. Ale my předstíráme a lžeme hlavně sami sobě.
Tohle když si uvědomíme,
jsme na jediné možné cestě tu situaci jakkoliv změnit.
Autor: Michaela Vejrostová
